Pár myšlenek z rozhovoru s Janem Kellerem, které mě zaujaly:

Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS) v rozhovoru pro Právo z letošního 30. května: „Nemám nic proti iniciativě občanů. Například že se v sobotu seberou a jdou vyčistit les, nebo vezmou děti na výlet, aby věděly, že kráva není fialová. Nedělají to ale jako ideologii, jako dogma, jako zelené náboženství, dělají to proto, že je to normální.“ A Miloš Jakeš (KSČ) z projevu v Kulturním domě JZD Červený Hrádek, 17. 7. 1989: „Mám na mysli různá ta ekologická hnutí… aby se sebrali a šli vyčistit ten potok… a nedělali demonstrace, chodili po náměstí a křičeli… prostě, udělejte spalovnu, jinou spalovnu v Plzni nebo něco jiného takového…“

Ekologické problémy byly z velké části způsobeny historicky bezprecedentní demokratizací spotřeby. Byly a jsou její odvrácenou stranou. Environmentalisté poukazovali na to, že je třeba se jednak trochu uskrovnit, ale hlavně se naučit uspokojovat naše potřeby způsobem vůči přírodě ohleduplnějším. Vývoj společnosti jde však bohužel jiným směrem. Také zde se rýsují tři různé sociální světy. V letce příslušníků horních vrstev nesmí chybět vrtulník. Jak jinak by se při lyžování dopravovali nahoru na svah? Dolní vrstvy si topí svinstvem v petlahvích, takže pan Chalupa jim bude muset v nejsvobodnější ze všech společností dělat přísné domovní prohlídky. A střední vrstvy, které jsou zatím nejpočetnější, se snaží napodobovat ty horní s použitím atrap, jejichž výroba a skládkování ničí planetu. Výsledkem je, že střední i dolní vrstvy chudnou, aniž by se jejich ekologická stopa nějak snižovala.

zdroj a celý článek: https://www.sedmagenerace.cz/text/detail/co-muze-byt-radostnejsi-nez-zit-v-pravde